Na území Luhačovic vyvěrá 16 hydrouhličitanochloridosodných kyselek a jeden sirný pramen. Luhačovské vody jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě pro vysoký obsah minerálních látek a pro vynikající proplynění volným oxidem uhličitým.
Teplota vyvěrající vody se pohybuje mezi 10 – 12 st. C. Přírodním vývěrem se v Luhačovicích dostávají na povrch čtyři prameny, a to Vincentka, Aloiska, Ottovka a Amandka. Ostatní se získávají z větších hloubek a musejí být na povrch čerpány.
Jak dochází k formování luhačovických minerálních vod? Srážkové vody a tající sněhy prostupují drobnými puklinami do podzemí. V hloubkách přes 400 metrů dochází jejich mísení s pozůstatky vod třetihorního moře, obsahujícími minerální látky a s oxidem uhličitým sopečného původu. Voda stoupá pod tlakem oxidu uhličitého do vyšších vrstev, kde se dále mísí s dalšími minerálními látkami a s vodou tzv. mělkého oběhu.
Je nejznámějším luhačovickým pramenem. Díky tomu, že je plněna do lahví, je známa po celé republice. V roce 1947 byla postavena hala Vincentky, kam byl pramen sveden a která slouží zároveň jako výstavní a odpočinková místnost. Vincentka se používá k pitné léčbě a inhalacím.
Patří k nejstarším luhačovickým pramenům. Vyvěrá o 30 metrů výše než ostatní prameny v lese nad Bílou čtvrtí. Kryje ji pavilon z počátku 20. století. Používá se k pitné léčbě při onemocnění zažívacích orgánů a k inhalacím.
Je třetím nejznámějším pramenem. Kruhový pavilon, který byl nedaleko vývěru pramene postaven v roce 1929, se stal základem pro grafické zpracování symbolu lázní. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nad tenisovými kurty a je přístupná veřejnosti bez omezení. Ottovka se používá k pitné léčbě.
Je podle písemných záznamů nejstarším luhačovickým pramenem. Pro jeho hlasité probublávání oxidu uhličitého se mu říkalo Pramen bublavý. V roce 1988 byl na Lázeňském náměstí proveden nový vrt Vincentky 2 a vývěrová hladina Amandky se snížila, takže nyní dočasně nad povrch nevyvěrá.
Byl objeven počátkem 20. století při kopání zkušebního vrtu studny Janovka. Hloubce 39 metrů došlo k silné erupci proplyněné vody, která stříkala do výše téměř 20 metrů. Pramen byl poté utlumen a teprve v roce 1967 znovu navrtán a nazván současným jménem. Slouží návštěvníkům lázní k ochutnání a osvěžení.
Vyvěrá poblíž Chrámu sv. Rodiny a patří spolu s pramenem Jaroslava k nejmladší generaci luhačovických pramenů. Využívají se k léčbě onemocnění pohybových orgánů a k pitné léčbě. Pramen sv. Josefa je také zpřístupněn veřejnosti.
Onemocnění dýchacího ústrojí (astma, alergická onemocnění dýchacích cest, chronická bronichitida, poruchy hlasu a chraptivost, pooperační stavy dýchacích cest, průduškové astma, fibróza plic.)
Nemoci trávicího ústrojí (poruchy trávení a nechutenství, klidové stádium vředové nemoci žaludku a dvanácterníku, stavy po operacích jícnu, žaludku a žlučníku.)
Nemoci z poruch látkové výměny (cukrovka, otylost.)
Poruchy pohybového aparátu (bolestivá onemocnění šlach, svalů, úponů, mimokloubní revmatismus, bolestivé syndromy páteře.)
Nemoci oběhového ústrojí
Onkologické nemoci (onkologické případy po ukončení léčby)
Původ názvu Luhačovice nalezneme dle odborníků nejspíše ve spojení s hlubokými luhy v povodí Horní Olšavy. Historické prameny udávají, že území Luhačovic a nejbližšího okolí je osídlováno již od 7. století, poprvé byly Luhačovice písemně zmíněny v roce 1412.
Historii Luhačovic zcela zásadně ovlivnilo působení rodu Serényiových. Do dnešních dnů jsou po těchto zakladatelích lázeňské tradice v Luhačovicích pojmenovány některé z pramenů. Nejstarším upraveným pramenem je zcela v srdci lázeňského centra pramen Amandka, který byl z původního názvu Bublavý přejmenován právě dle Amanda Serényiho. Také nejznámější z pramenů – Vincentka – je pojmenován dle příslušníka tohoto významného rodu, a to hraběte Vincenta Serényiho.
Lázeňství bylo v Luhačovicích rozvíjeno postupně, přičemž v polovině 19. století zde hosté nalezli 10 pojmenovaných lázeňských domů, které disponovaly 83 pokoji. Nejvyšší počet návštěvníků byl zaznamenán v roce 1895, kdy luhačovické lázně navštívilo 1.700 hostů.
Vznik akciové společnosti je datován do roku 1902, který je zároveň považován za počátek rozmachu lázeňství v Luhačovicích. U zrodu společnosti stály významné osoby dění nejen v Luhačovicích – hrabě Otto Serényi, Cyril Holuby a MUDr. František Veselý. Opomenout však nelze ani vklad věhlasného architekta Dušana Jurkoviče, jehož architektonickým stylem byl dán ráz luhačovickým lázním. Jeho dílem jsou kromě Jurkovičova domu například Chaloupka nebo Jestřabí.
Statut města získaly Luhačovice v roce 1936 a do současnosti jsou postupně rozvíjeny. Dnes Luhačovice disponují téměř 4.000 hotelovými lůžky, které každoročně vyhledává až 40.000 hostů.
od 5 760 Kč
od 10 150 Kč
od 5 370 Kč
od 8 570 Kč
